Me misto na Zemi

Ahoj kamaradi :)

ano, kamaradi, protoze pratel ma clovek par a tech opravdovych jeste mene. A jak je clovek pozna? V te nejvic nejhorsi chvili. To se tak rika a kazdy to odkyve, ale uzna to jen ten, kdo to opravdu zazil.

Odzila jsem si svych par let v Praze, nastartovala si nejak smer jakym bych se chtela ubirat, ale bohuzel se mi zatim nepostestilo dosahnout toho, abych zjistila, co bych pro sve zivotni stesti mela opravdu udelat. Zkusila jsem tedy velkou zmenu, navrat do "rodne hroudy" :)

Prisla jsem o kolegy, kteri byli mimi prateli, ale zustali Ti, kteri mi za to stoji a kteri mne vzdy privitaji i kdyz to je treba jen jednou za rok. Zustala i ta nejvic, ktera zije na druhe pulce republiky a presto, kdyz se vidime, mame pocit, ze tak daleko od sebe zase nejsme :) Mit pratele neznamena je mit po ruce vzdy, ale vedet, ze budou po ruce, kdyz bude potreba. Vzdy jsem patrila mezi ty, kteri veri pomalu vsem vsechno a zila v naivite, ze zivot je sladky sen a ze to, co Te obcas srazi na kolena je jen proto, abych si uvedomila, ze jsem, ze ziju, ze nesnim. Litala jsem si na oblackach... kaficka, vinecka, kino, bazen, prochazky, foceni, vystavy, tanecni kluby, vylety... leta plynula, a mne to nestacilo.

Kdyz jsem jezdila jen na vikendy, mela jsem pocit, ze potrebuju "uspokojit" hlavne pribuzne a skloubit to s focenim a tak to byl vzdycky vikendovy maraton a jen tak vecer s prateli na pivo uz moc nezbylo energie a casu. Vecne jsme vsem slibovala, ze nekdy... ano, to nekdy prislo, ale i se stehovanim.

Rikala jsem si, co tu asi tak budu delat, kino, bazen.. vsechno najednou tak daleko, z ruky, kde nedojedu metrem :D No ale... zase dojedu na hory, stezku na inliny mam za domem, bazen najednou tak z ruky neni, do kina nemusim hned do cinestaru, na party se nemusim dve hodiny licit a kupovat si novy satnik, a kafe si muzu dat i v hospode a ne v luxusni kavarnicce, protoze vlastne vubec nezalezi na tom, kam jdu, ale S KYM! Jsem bliz zahradam, loukam, zeleninu nemam jen chemicky osetrenou z obchodu, ale i cerstvou ze zahradek mych milovanych prarodicu a kdyz nemam chut varit, tak muzu k nasim, k tete, sestrence :))) Tim nechci rict, ze jsem lina v kuchyni :-P Naopak... kdyz nemusim varit jen pro sebe, tak si to uzivam a ridim se heslem "hlavne at to hezky vypada" :) O mem vareni se znimin zase priste, uz mam i o cem psat a cim se pochlubit, tak treba mne to nakopne jeste vic a muj hlavni stravnik bude mit o to perstrejsi stravu, kdyz bude motivace se vam s tim pochlubit :)

S timto clankem jsem si dala na cas, protoze "sve misto na Zemi" jsem si cely rok a pul tak trochu budovala. Mam po ruce vice maminku, ktera je mi velkou oporou a kamaradkou, lide rikaji, ze vypadame spis jako sestry, a ja se cilim jen tak na oko aby mamka vedela, ze na ni jsem vlastne pysna. Deti od sestrenky mne vidi vice a vice se vyblbneme a teta, ta mi pomaha mnohem vic, nez by kdo tusil. Mit po ruce rodinu je to nejvetsi stesti a dar co clovek muze mit a to at jsou vztahy v rodine jake jsou. Rodinu ma clovek jen jednu, nevymeni ji a ja si ji moc vazim, i kdyz popravde jim to asi nedavam moc najevo. Musim se polepsit :) A pak tu je pritel... jooooo ten pan, co se na mne tak krasne smeje i kdyz ledacos pokazim :) Ten mi asi nejvice ted, aniz by tusil, pomohl v tom, ze obcas je dobre stat obema nohama na zemi (no ale nez mi to docvakne, ze to se mnou mysli vlastne dobre... no holcicku v sobe nekdy nezapru). Ze oblacky jsou fajn, ale nejsou v zivote porad. Jsme pro sebe slunickem, a nemusime se nutne videt denne a rikat si to, abychom to vedeli. A to je pro mne to nejvice... A dale mi pratele... jeee to Ti vam je takova neskutecna sranda, co se tady vsechno nevymysli :) Verejne vam, holky, diky, za to, ze vas mam! Sklanim hlavu a priznavam, ze jsem nikdy nebyla moc holcici typ na dychanky a spolecne lakovani nehtu nebo sdileni osobnich veci. Vzdycky jsem nesnasela chodit na toaletu ve dvou... proboha co se te druhe muze vzdy stat, ze nemuze jit sama. A s vami to takove neni, na toaletu nikdy ve dvou (a kdyz uz tak kvuli selficku) a muzu vam verit!

Zaverem... jsem staastna, i kdyz obcas neco pokazim, jsem to proste ja a nikdy (vim, ze se rika, nikdy nerikej nikdy) bych se do Prahy nebo jinam odstehovat nechtela. Jsem tu rada a me misto je tady, s vami!

A co vase misto na zemi? Jste stastni tam, kde jste, nebo byste radeji uleteli pryc jako par mych pratel, diky kterym sleduji co se deje v Londyne, na Floride, v Thajsku...

Tak zase nekdy!

M.

... aneb v unoru o mych Vanocich :)

Vsichni mi rikaji zabrzdi... ale ten vlak je tak rozjety, ze to neni nekdy ani mozne. Jde o priority, ale je jich tak moc. A tak se blizily svatky, svatky v klidu a miru... a ja je takove chtela mit. Mozna mi to do soucasne chvile nekdo neodpustil, ale nastesti to nedava moc hlasite najevo. Jedine, po cem jsem touzila bylo, mit klid a pohodu. Ridit se sama sebou a mit program ve svych rukou a prijimat nabizene a nabizet prijatelne.

A tak bylo... po 28 letech jsem nebyla u stedrovecerni tabule s rodici ale s prarodici. Nebyla slavnostne prichystana vecere, za to bylo teplo u krbu. Nebyl slavnostni pripitek, zato jsem mohla mit pomalu nohy na stole. Bylo to jine, premyslela jsem, zda jsem udelala dobre... ale kdyz jsem chtela a videla pohadku na Stedry vecer vcas, pod dekou a u plapolajiciho ohne, tak jsem byla rada. V ten den jsem byla se vsemi lidmi, co jsem byt mohla a nelitovala jedine minuty. Touzila jsem po pochopeni a respektu, ma milovana maminka to zvladla a jsem ji za to moc vdecna, a nejen za to...

Nebylo to v zadnem pripade o tom, ze jsem s rodici nechtela byt... partnera jsem v tu dobu nemela tak se nenabizelo jine reseni, ale bylo to o tom, ze jsem to proste chtela mit po svem. Pozvala jsem tedy rodice a druhou babicku k sobe, do bytecku, ktery jiz rok stastne obyvam, na prvni svatek Vanocni.  Vim, mam to tam male, ale chtela jsem aby vedeli, ze je mam rada, a ze s nimi na Vanoce chci byt a ze je chci pohostit i ja, lec to mohlo byt v tom malem prostoru trochu nepohodlne :)

Nuze... od rana do odpoledne jsem kmitala v kuchyni a misto pohadek se snazila vyrobit obcerstveni, tak, aby Ti, co cela leta hostili mne, byli na mne hrdi, ze jsem to minimalne od nich okoukala :)) Meli rizecky veprove i kureci, zapeceny kuskus v paprice, kureci smes na nachos se smetanou, tzaziky, kokosove kulicky, a dalsi dobrutky. Menu jsem vymyslela minimalne tyden a kolegyne v praci sdilely se mnou nadseni z nasledujicich reakci. 

Byla jsem na sebe opravdu pysna, delalo mi to radost, myslela jsem, ze to udela radost i hostum. Tech nakonec nebylo jen poskrovnu ale 6 a ja byla rada, ze za mnou prisli. Naskladali se ke stolu i do postele :) (gauc nemam). Babicka byla moc dojata, pry se uz muzu vdavat :)) bylo to moc fajn a prestoze nemam mycku, tak tohle nadobi se mi mylo s dobrou naladou :)

Tech pohadek jsem letos videla fakt hodne, uplne nejvic si uzila detskou radost s mymi malymi pribuznymi. A i kdyz jsem veskere cinnosti s prateli odnesla s nasledujici tydenni chripkou, tak to byly jedni z nejvic nejpohodovejsich Vanoc i kdyz fyzicky chybel braska, ktery to mel letos taky po svem, v zahranici.

 Vanoce totiz nejsou o prehnanem stresu, kupovani drahych darku a vyvarovani... jsou o tom byt s temi, ktere mate radi, smali se s nimi a radovali, povidali si a naslouchali a vedeli, ze jste tu jeden pro druheho. A tak jsem to mela ja a budu mit ted i nadale... verim, ze ty dalsi MOJE vanoce, s MYM stromeckem, se sklenenymi ozdobickami (ze srdicka darovane) budou zase o neco jine a presto obohacenejsi a krasnejsi.... protoze kazdy dalsi rok jsou vice a vice o zazitky a vzpominky radostnejsi.

Mejte se radi, respektujte se a komunikujte spolu!

Vase zamilovana Mishula

jeste to boli...

Bolelo to, boli to, ale preboli
neverim vlastnim slovum co se ze mne vali
verila jsem predstave
ze to uz konecne dopadne

pak prijde minulost
rekne mym slzam dost
staci slov par
porozumeni je proste dar

zivot si clovek musi zaslouzit
ne kazdy ho umi poradne zit
byt zdravy a mit kde spat neni zrovna malo
neni moc tech, co by si to uvedomovalo

opet mi vcera rekli, jsi mlada
poprve jsem tu vetu bez stresu prijala
ta minulost byla v posteli se mnou
bala se aby se to nezvrtlo v situaci neprijatelnou

ze clovek je silny zjistuje lecky na posledni chvili
staci jen chtit, a neveris, kolik je v tobe sily
nic neni tak, jak se predpoklada
to je pry nuda, starosti moc lidi nezvlada

necekane udalosti dneska vzala jsem statecne
odmenou mi bylo udelat z myslenky skutecne
neco se sice rozbilo, za to jine se spravilo
uvedomila jsem si realitu, srdce to prijalo

krasna predstava je na zivot malo
ve vztahu se clovek nesmi vzdat
i kdyby mne to jeste par let stalo
verim, ze se dockam a nebudu sama spat

pocit napeti a neocekavane situace
kdy z nevedomosti, co bude za vterinu, busi srdce
kdyz moc chces ale jen cekas kdy propletou se ruce
kdyz uvedomis si, ze nic neni ztraceno prece

Slova - proud nerizenych pismenek

cerne na bilem a stejne jako nic

cemu jinemu nez tem slovum verit vic

nadeje posledni sec

k ni se ale upina jen blbec

Ted jsem to ja,

vim, ze se to nema

neda mi to, byla jsem silna

rekli mi brec, misto kapesniku plina

 

proc neni zivot jako pisanka

gumou a tuzkou zmenila bych pismenka

proc spatne ukazuji si prstem

radsi nez zenou chtela bych byt chlapcem

 

je to nefer ze jina ma

stesti druhych mne rmouti, nedojima

vim, ze nejsem na tom sama

uz nebavi mne byt vesela dama

 

maluji si to jako kdybych o tom mela rozhodnot

pak me to srazi k zemi a nejde to se zvednout

mela bych, vim to

vzdat to? Vim, jsem jelito

 

ale dochazeji mi uz sily,

kde najdu kus dalsi viry?

kdyz uz nedoufat, tak verit

kdyz nebrecet, tak se sverit

 

no jo, ale komu?

proc mam pocit, ze mne nikdo nepochopi?

pricitam to tomu,

cemu se rika strach, ktery se spravne neuchopi

 

zdravy strach je hnacim motorem

zbabelec schova se pod stromem

silny se neohledne

rozumny prilezitosti popadne

 

ja myslela, ze silnejsi jsem,

ze mala mi bude ta nase Zem

ztracim se byt jen v posteli

kde nikdo jiny se ted neobjevi

 

choulim se do klubicka

v hlave zni pisnicka

ta o me statecnosti

a ja vnimam, ze to je to zbabelosti

Jedno nocni vypsani z mobilu

Tak zase objimam jen plysoveho pejska plneho vonicich bylinek, ktery mi dela spolecnost uz skoro 5 let. Nebyl to darek, puvodne mel pAtrit jine puvabne zene a nasledne nejspise zase jine, ale ja si ho zamilovala a mohla s nim odejit, prestoze mi nepatril. Opustil mne, jedine oc jsem si rekla byl pejsek, kdy najednou jako by mu (ten co obstaral pejska) nekdo bral hracku, kterou odlozil a ktere si zacal vazit az kdyz o ni mel prijit. 

A tak to je. Vsichni si vazi vseho az kdyz o to prichazEji.

 

Ale ja si ho vazila. Ted nemyslim pejska ani toho, ktery ho obstaral (to je jiz uzavrena kapitola s nastesti nespalenymi mosty). Vazila jsem si toho, diky kteremu jsem zase na chvili uverila, ze existuje stesti. Vazila jsem si ho za to, ze i kdyz mu nebylo dobre, tak se usmival, usmival tak, ze bych mu uverila vsechno na svete. Ze chvili dokazal delat neco, co ho moc netesi, ale co tesili mne a hlavne za to, ze byl uprimny. Jehrozne moc sikovnej a pro rodinu by se rozkrajel... svetylka v mych ocich kdyz jsme byli spolu videl kdekdo. 

 

Neprejici vyjimky se nasly, ale az kdyz bylo po boji. Je to smutne, ze nekdo nedokaze jit primo k cloveku a nerekne mu co si opravdu mysli. Nerikam kdyz by melo jit o osobu, se kterou se jen sotva pozdravi v obchode, ale kdyz se jedna o chodbu domu.... 

 

Vzdy jsem si myslela, Ze tyhle situace neumim zvladat, ze jsem ta nejvetsi hysterka na svete, co se ji opet neco nepodarilo A ktera se bude bat prijit domu, protoze uslysli maximalne slova o zoufalosti a neschopnosti misto jednoducheho ticheho obejmuti. Ale ted jsem si uvedomila, ze radeji pulrok stesti a naplnenych dni nez bezduche nudne dny, kdy Ti je jedno, ze Ti druhy neda pusu na dobrou noc. Ze vek nic neznamena, pokud zijes, jak chces a ze Ti vsichni muzou rikat, ze jsi mlada, na vsechno mas dost casu a tech jeste bude a ty vis, ze Te vlastne vubec neznaji, protoze kdyby ano, tak tuhle blbou vetu, kterou umi pouzit kdekdo aniz by se zamyslel nad tim, komu ji rikaji, by Ti nerekli. 

 

Jdu dal, bez ublizenosti, zahorklosti a nenavisti, i kdyz to kdekdo ocekava. Ano, to muzou, ale jen proto, ze se nestAraji sami o sebe a sve stesti at je to jakekoliv podoby. 

Dobrou noc vsem a vsem lepsi zitrky. At jste kazdy rad za to, ze jsi vstal, protoze kazdy den by se mel zit tak jako by to byl ten den posledni. Proto kazda slza necht je bud osvezenim a nebo at vubec nesteka. Svet je proste krasnej, ale musime se na nej koukat z toho spravneho uhlu. Takze i ja si ted otocim uhlomerem a tesim se az to zitra rano v praci natru jednomu cloveku, ktery si uz dva tydny mysli, ze si z nej sednu na zadek, ale nesednu, nechci :) 

 

Velke odhodlani - peceni dortu pro mileho cloveka

Ahojda vsem :)

Dlouho jsem to tu z ruznych duvodu zanedbavala, ale jsem zase zpet :) Mé poslední dilema bylo, jak nalozit s narozeninami meho kamarada. Vymyslet a zrealizovat darek pro chlapa... no uznejte sami, ze kdyz si o nic nerekne a nenapovi vam, co by se mu nejvice libilo a z ceho by mel radost (chlapi nemivaji z darku moc uzitky, nejradeji co jsem tak poznala, dostavaji nejake hracky, se kterymi si muzou hned hrat - vzdyt jsou jako deti) je celkem narocna zalezitost na fantazii. Mym pruvedcem napady byl samozrejme pinterest, ale jak skloubit minimalne romanticky (ano, my zeny mame rady romanticke veci, o kterych si myslime, ze chlapi budou z toho na vetvi, NE NEbudou) prakticky, vesely, osobity darek, za ktery se mi nebude smat? Leckdo se do darku netrefi, i mne se to kolikrat stalo, ale takove to darovanemu koni na zuby nekoukej, bud rada, ze jsi neco dostala... To jsem proste u tohoto darku riskovat nechtela. Co kdyby si nahodou jeste nekdy pamatoval, co ode mne  k narozeninam dostal? Naivni myslenka, ze? No ale me se libi, u tehle myslenky bych mohla zustat :))

Zalibila se mi napad "multidarku" 3v 1, nebo balicek plny prekvapeni. Nejdrive jsem tedy shanela krabice od bot, ale v dnesni dobe 3 stejne velke krabice, pokud neni zenska tak zaujata botickovym syndromem, kdyz jedny krasne padnouci tak rovnou ve trojim provedeni v ruznych barvickach, neni uplne snadne sehnat. Tu v papirnictvi, kdyz jsem shanela lepidlo, na mne spadly krabice na dorty, kterymi se druha, zrejme o moc sikovnejsi pani, prehrabovala. No a problem se stejne velkymi krabicemi vyresen :) Ted uz jen vyrobit popisky, aby obdarovany mel alespon tuseni jak nalozit s krabicemi, ze tu nejspodnejsi v zadnem pripade nesmi otocit ani naklopit - ano byl v ni muj prvni peceny dort :)

 

 

Nejsem zadna velka cukrarka a ve vysledku jsem si pripadala jako pejsek a kocicka, ale v zaveru to dopadlo vice nez dobre, tedy podle ohlasu obdarovaneho a tech, co meli moznost (narozdil ode mne, na mne totiz nezbylo) jej ochutnat.

 

Formu mi pujcila kamaradka (Reni, moc dekuji). Recept jsem nasla spolehlive na internetu, takze nic predem vyzkouseneho od babicky, ktera pekla dorty snad ke kazde mozne prilezitosti. Cas, ktery jsem tomu obetovala byl asi nejvice drahy, pocitala jsem totiz ze to budu mit za 2 hodky sfoukly a to byl ten omyl nejvetsi. No ale kdyz to clovek pece s laskou, tak na hodiny nekouka.

 

Jednalo se o cokoladovy dort, kde misto likeru a kavy jsem nesetrila s kakaem, griotkou a misto duhoveho kremu, ktery jsem mela puvodne v planu nazdobit boky dortu jsem jej oblozila kocicima jazyckama.  Korpus je tedy kakaovy, rozdelen na tri casti (uvnitr krem) a navrchu panna cotta, ktera mi zajistila rovny vrsek, tim jsem predesla nervovemu zhrouceni z toho, ze bych svrchni krem nikdy do rovna neuhladila. Text jsem si sama vytvorila z tekute cokoladove polevy a kyticky jsou vyrobene z formicek.

 

 

 

 

Dle vyrazu, slov a nalady udelal moc velkou radost a navic pry hodne dobre chutnal :) Z toho jsem mela obrovskou radost a treba se mi bude chtit pect dorticek i priste.

 

Recept podle ktereho jsem nakoupila a smichala suroviny:

 

Na dort:

260g hladké mouky

4 lžíce kakaa

4 vrchovaté lžičky prášku do pečiva

240g třtinového cukru

200g čokolády s vysokým podílem kakaa

200g másla

2x vejce + žloutek

4 lžíce bílého jogurtu

8 lžíce likéru + 10 lžic na potření korpusu

200ml silné kávy

+ máslo na vymazání formy

 

Preji vsem krasny zbytek predsvatecniho dne ;)

Svicka ve skle ♥

Mela jsem tu na vikend uzasnou navstevu. Takova dve slunicka, ktera zari jen na pohled. Miluju kdyz jsou lidi stastne, ty rozzarene oci mluvi za vse,  proste pokazde toto obdobi cloveka stoji za to.... a dovezli mi darecek, ktery nikdy neomrzi, vzdy potesi a hodi se vsude, vsem a vzdy. Vonna svicka ve skle. No a ta vune.... to bohuzel nejde ani popsat, barvicka se mi do meho obydli uplne krasne hodi a proste jich neni nikdy dost! Jeste jednou moc dekuji!

Nejenze provoni pokoj, naladi krasnou atmosferu, leckdy i zahreje, ale i po uplnem vyhoreni poslouzi dal. Poslouzi nejen jako svicinek pro malou cajovou svicku, ale i jako vazicka ci sklenicka pro dalsi dekoraci. Me caste stehovani mi umoznovalo si pokazde bydlenicko zarizovat a neustale vymyslet jak si to doma udelat aby to bylo hezke, prijemne a abych se doma citila dobre. V zadnem pokoji mi nikdy svicky nechybely a vzdy umocnily celkovy dojem jiz "poskladanych" dalsich, pro nekoho naprosto zbytecnych, dekorativnich blbustek a vecicek. Bavi mne po case menit celkovy vzhled interieru a vetsinou k tomu staci bohate vymenit textilie - zavesy, polstarky, povleceni..... a jindy barvy kvetin, svicek, vazicek, ramecku.

Dnes mam diky dalsim uzasnym lidem, kteri mi daruji, jen tak, rezane kvetiny, ruzovou naladu :) No uznejte, nevypada to krasne? I kdyz mam ted obyvacko-loznicku ocelove modro-bilou, i ta ruzova tomu dodala jisty smysl. Nevydrzi sice dlouho, za to z toho mam vetsi poteseni a chut si delat i sama radost jemnou kvetinou do vazicky a to bud z babicciny zahradky nebo oblibeneho kvetinarstvi, kde se slecny vzdy mile usmivaji. A jak to krasne v te vazicce vypada.

Vzdycky mi tech svicek bylo lito, ze zacatku jsem si je spise schovavala, ale potom, co jsem nemela Ikeu zrovna daleko, tak jsme vymenila zapalovani cajovek za tyto vonavoucke skvosty. Sklenicky netypickeho tvaru prave jiz zminovane Ikey jeste vim, od koho je mam, ale ma vasen pro ne roste primou umernosti a premyslim, ze si je na dne popisu abych si i za par let vzpomnela na prilezitosti, ktere maji prave co do cineni s darovanim tohoto darecku, ktery mne nikdy neprestane bavit. Takze pratele, kdyz nevite co by, vonna svicka vzdycky potesi ;) A kdyz se nebude barvicka hodit do obyvacku ci do kuchyne.... tak si je zapaluji i v koupelne.

Tato sklenicka byla plna bilo-karameloveho vosku, ktera priputovala z Prahy od Petulky. Muslicky jsou z Djerby... kde jsem byla i prave s Petou a dalsimi fajn slecnami. 

Takze vsem krasnou dobrou noc a ja uz se tesim na vanu plnou bublinek, sklenicku vychlazeneho ruzoveho vina a jemne znejici klidnou hudbu za svitu svicky a vune cokolady :-*