Me misto na Zemi

Ahoj kamaradi :)

ano, kamaradi, protoze pratel ma clovek par a tech opravdovych jeste mene. A jak je clovek pozna? V te nejvic nejhorsi chvili. To se tak rika a kazdy to odkyve, ale uzna to jen ten, kdo to opravdu zazil.

Odzila jsem si svych par let v Praze, nastartovala si nejak smer jakym bych se chtela ubirat, ale bohuzel se mi zatim nepostestilo dosahnout toho, abych zjistila, co bych pro sve zivotni stesti mela opravdu udelat. Zkusila jsem tedy velkou zmenu, navrat do "rodne hroudy" :)

Prisla jsem o kolegy, kteri byli mimi prateli, ale zustali Ti, kteri mi za to stoji a kteri mne vzdy privitaji i kdyz to je treba jen jednou za rok. Zustala i ta nejvic, ktera zije na druhe pulce republiky a presto, kdyz se vidime, mame pocit, ze tak daleko od sebe zase nejsme :) Mit pratele neznamena je mit po ruce vzdy, ale vedet, ze budou po ruce, kdyz bude potreba. Vzdy jsem patrila mezi ty, kteri veri pomalu vsem vsechno a zila v naivite, ze zivot je sladky sen a ze to, co Te obcas srazi na kolena je jen proto, abych si uvedomila, ze jsem, ze ziju, ze nesnim. Litala jsem si na oblackach... kaficka, vinecka, kino, bazen, prochazky, foceni, vystavy, tanecni kluby, vylety... leta plynula, a mne to nestacilo.

Kdyz jsem jezdila jen na vikendy, mela jsem pocit, ze potrebuju "uspokojit" hlavne pribuzne a skloubit to s focenim a tak to byl vzdycky vikendovy maraton a jen tak vecer s prateli na pivo uz moc nezbylo energie a casu. Vecne jsme vsem slibovala, ze nekdy... ano, to nekdy prislo, ale i se stehovanim.

Rikala jsem si, co tu asi tak budu delat, kino, bazen.. vsechno najednou tak daleko, z ruky, kde nedojedu metrem :D No ale... zase dojedu na hory, stezku na inliny mam za domem, bazen najednou tak z ruky neni, do kina nemusim hned do cinestaru, na party se nemusim dve hodiny licit a kupovat si novy satnik, a kafe si muzu dat i v hospode a ne v luxusni kavarnicce, protoze vlastne vubec nezalezi na tom, kam jdu, ale S KYM! Jsem bliz zahradam, loukam, zeleninu nemam jen chemicky osetrenou z obchodu, ale i cerstvou ze zahradek mych milovanych prarodicu a kdyz nemam chut varit, tak muzu k nasim, k tete, sestrence :))) Tim nechci rict, ze jsem lina v kuchyni :-P Naopak... kdyz nemusim varit jen pro sebe, tak si to uzivam a ridim se heslem "hlavne at to hezky vypada" :) O mem vareni se znimin zase priste, uz mam i o cem psat a cim se pochlubit, tak treba mne to nakopne jeste vic a muj hlavni stravnik bude mit o to perstrejsi stravu, kdyz bude motivace se vam s tim pochlubit :)

S timto clankem jsem si dala na cas, protoze "sve misto na Zemi" jsem si cely rok a pul tak trochu budovala. Mam po ruce vice maminku, ktera je mi velkou oporou a kamaradkou, lide rikaji, ze vypadame spis jako sestry, a ja se cilim jen tak na oko aby mamka vedela, ze na ni jsem vlastne pysna. Deti od sestrenky mne vidi vice a vice se vyblbneme a teta, ta mi pomaha mnohem vic, nez by kdo tusil. Mit po ruce rodinu je to nejvetsi stesti a dar co clovek muze mit a to at jsou vztahy v rodine jake jsou. Rodinu ma clovek jen jednu, nevymeni ji a ja si ji moc vazim, i kdyz popravde jim to asi nedavam moc najevo. Musim se polepsit :) A pak tu je pritel... jooooo ten pan, co se na mne tak krasne smeje i kdyz ledacos pokazim :) Ten mi asi nejvice ted, aniz by tusil, pomohl v tom, ze obcas je dobre stat obema nohama na zemi (no ale nez mi to docvakne, ze to se mnou mysli vlastne dobre... no holcicku v sobe nekdy nezapru). Ze oblacky jsou fajn, ale nejsou v zivote porad. Jsme pro sebe slunickem, a nemusime se nutne videt denne a rikat si to, abychom to vedeli. A to je pro mne to nejvice... A dale mi pratele... jeee to Ti vam je takova neskutecna sranda, co se tady vsechno nevymysli :) Verejne vam, holky, diky, za to, ze vas mam! Sklanim hlavu a priznavam, ze jsem nikdy nebyla moc holcici typ na dychanky a spolecne lakovani nehtu nebo sdileni osobnich veci. Vzdycky jsem nesnasela chodit na toaletu ve dvou... proboha co se te druhe muze vzdy stat, ze nemuze jit sama. A s vami to takove neni, na toaletu nikdy ve dvou (a kdyz uz tak kvuli selficku) a muzu vam verit!

Zaverem... jsem staastna, i kdyz obcas neco pokazim, jsem to proste ja a nikdy (vim, ze se rika, nikdy nerikej nikdy) bych se do Prahy nebo jinam odstehovat nechtela. Jsem tu rada a me misto je tady, s vami!

A co vase misto na zemi? Jste stastni tam, kde jste, nebo byste radeji uleteli pryc jako par mych pratel, diky kterym sleduji co se deje v Londyne, na Floride, v Thajsku...

Tak zase nekdy!

M.