cerne na bilem a stejne jako nic
cemu jinemu nez tem slovum verit vic
nadeje posledni sec
k ni se ale upina jen blbec
Ted jsem to ja,
vim, ze se to nema
neda mi to, byla jsem silna
rekli mi brec, misto kapesniku plina
proc neni zivot jako pisanka
gumou a tuzkou zmenila bych pismenka
proc spatne ukazuji si prstem
radsi nez zenou chtela bych byt chlapcem
je to nefer ze jina ma
stesti druhych mne rmouti, nedojima
vim, ze nejsem na tom sama
uz nebavi mne byt vesela dama
maluji si to jako kdybych o tom mela rozhodnot
pak me to srazi k zemi a nejde to se zvednout
mela bych, vim to
vzdat to? Vim, jsem jelito
ale dochazeji mi uz sily,
kde najdu kus dalsi viry?
kdyz uz nedoufat, tak verit
kdyz nebrecet, tak se sverit
no jo, ale komu?
proc mam pocit, ze mne nikdo nepochopi?
pricitam to tomu,
cemu se rika strach, ktery se spravne neuchopi
zdravy strach je hnacim motorem
zbabelec schova se pod stromem
silny se neohledne
rozumny prilezitosti popadne
ja myslela, ze silnejsi jsem,
ze mala mi bude ta nase Zem
ztracim se byt jen v posteli
kde nikdo jiny se ted neobjevi
choulim se do klubicka
v hlave zni pisnicka
ta o me statecnosti
a ja vnimam, ze to je to zbabelosti
Žádné komentáře:
Okomentovat
Dekuji za Tva slova a sleduj dalsi me prispevky :) Hezky den!